Jeskyně

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4781700N, 13.9225700E

Jeskyni naleznete zde: https://mapy.cz/s/huguverujo

Není nad to jen tak se prosvištět lesem. S větrem v kožíšku a radostí ve chvostu svištět stále kupředu. To pak někdy objevíte místa, která byste za jiných okolností neobjevili. Přesně takhle jsem objevil jeskyni, o které vám dnes štěknu.

S radostí ve chvostu a větříkem v kožíšku jsem svištěl lesní cestou hlubokým lesem. Všude, kam jen jsem se očadlem podíval, rostly vysoké jehličnany. Jen občas jsem mezi jehličnany zmerčil buk. A dub? Ten jsem za celou dobu nezmerčil.

Svištěl jsem hlubokým lesem s větrem o závod. Ušadla mi plápolala ve větru a chvost se vrtěl radostí. Svištěl jsem kupředu, jen tak za famfrňákem, abych se o kousek dál mohl otočit a svištět zpátky k člobrdici. Užíval jsem si vůni lesa, užíval jsem si zpěv ptáčků. Užíval jsem si klid, který jinde než v lese není.

Už ani nevím, jak dlouho jsem svištěl. Strom střídal strom, cestu mi zkřížila spousta dalších cest. Až ve chvíli, kdy už mi docházely síly, jsem zmerčil pěšinku, která mne tak zaujala, že jsem jí neodolal, a vyrazil jsem na průzkum.

Svištění po lesní cestě jsem vyměnil za tlapkání do kopečka. Nejdříve byla pěšinka krásně znatelná, ale to netrvalo dlouho. Jen po několika málo krocích pěšinka skončila a já tlapkal dál, přímo za famfrňákem, vysokou suchou trávou. Minul jsem složená pole do oplocenky, přetlapkal jsem starou lesní cestu a ocitl se na kopečku.

Les kolem mne se proměnil. Už to nebyl les, kde by listnatý strom jeden pohledal. Tady už jich bylo více. Mladé listnaté stromy strážily vysoké jehličnany. Vysokou trávu, kterou jsem musel protlapkat, nahradil mech a kapradí. Uprostřed mechu a kapradí jsem uviděl skalku. Skalku, která mne přitahovala jako pořádný steak.

Kopnul jsem do vrtule a z posledních sil jsem svištěl ke skále. Skále ne moc vysoké, ale zároveň ne malé. Skále, která mne lákala již z dálky.

Po několika rychlých krocích a několika dlouhých skocích jsem stál na skále a rozhlížel se po okolí. Koukal jsem do hlubokého lesa, koukal jsem na člobrdici. Prohlížel jsem si okolí a čekal, až ke mne člobrdice dorazí.

Netrvalo dlouho a měl jsem člobrdici po boku. Okolní les jsem měl v kebuli a pomalu jsem stlapkával ze skalky. Stlapkával jsem cestou, kterou jsem na skálu vytlapkal, něco však bylo jiné. Až nyní, cestou ze skalky, jsem si všimnul, že tlapkám po schodech. Po schodech, kterých jsem si ve svištění na skálu ani nevšiml. A kde jsou schody, tam je vždy nablízku zajímavý cíl.

Jen co mi kebulínou prosvištěla myšlenka na zajímavý cíl, tlapky se daly opět do pohybu. Tentokrát už pomalu a rozvážně. Vždyť okolní les jsem měl v malíku, ale něco jsem ještě měl objevit. Ale co, to jsem nevěděl.

Se schody za chvostem jsem pomalu obtlapkával skalku. Minul jsem kapradí, přeskočil jsem maliní, udělal jsem několik dalších kroků a najednou, zničehonic, jsem měl po pravé tlapce vchod do skalky. To se ví, nijak velký vchod to nebyl. Vždyť ani skála velká nebyla. Ale tma za vchodem, ta velká byla. A do tmy já chodím nerad, tuze nerad.

Počkal jsem na člobrdici až ke mne dojde a nechal jsem si do skály posvítit. To, co jsem uviděl, to bych ve skále nečekal. Koukal jsem na malý stolek prostřený k jídlu i k hraní. Jinak byla skála prázdná. Tedy skála, nyní už to nebyla skála, do které mne zavedl tajemný vchod.  Už jsem věděl, že jsem v jeskyni. V jeskyni ne moc velké, ale zato někým navštěvované.

Jen co mi doštěklo, že jsem u někoho na návštěvě, zamyslel jsem se nad tím, kdo by tu tak mohl asi bydlet. V téhle jeskyni určitě žádný můj lesní zvířecí kamarád nebydlí. Tak snad jedině poustevník.

Jeskyni najdete v lese jen kousek za obcí Černívsko. Nachází se v krásné přírodě a lze k ní dojít lesní cestou. Na místě s nejvyšší pravděpodobností nikoho nepotkáte.