Menhir

Kraj: Jihočeský 

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.4780900N, 13.9229400E

Menhir naleznete zde: https://mapy.cz/s/cunomataba

Tlapky mne nesly hlubokým lesem. Vysoký jehličnan střídal vysoký jehličnan, cesta střídala cestu, a mne se tlapkalo, jedna radost. Do kroku mi pěli ptáčci, Puňťa si hrál na honěnou s mračouny a já jen doufal, že jim hra dlouho vydrží a nezačne pořádně chumelit.

V tlapkách jsem měl tolik kilometrů, že už jsem jimi sotva pletl. Tlapkal jsem rozvážně vedle člobrdice, jen málokdy jsem se vydal prozkoumat pěšinku. To se ví, tak daleko jako obvykle, to jsem pěšinky nezkoumal. Na to jsem byl moc unaven. Ale kousíček každé pěšinky, to jsem zkontrolovat musel.  Vždyť jinak bych to nebyl já. A navíc, zas tak unavený, abych chtěl přijít o pořádné dobrodrůžo, to jsem také nebyl.

Tlapky mne nesly stále kupředu. Chvilku do kopečka, chvilku z kopečka. Už ani nevím proč, ale za krásnou kazatelnou mne tlapky snesly z cesty, po které jsem dosud tlapkal, a nesly mne jinou lesní cestou do kopečka. Nesly mne cestou z jedné strany ohraničenou hlubokým lesem s vysokými smrky, z druhé strany kolem mladých rozčepýřených stromků. Čím déle jsem touto cestou tlapkal, tím byl kopec prudší, čím byl kopec prudší, tím více jsem funěl. Čím více jsem si do kroku funěl, tím více jsem byl zvědav, kam mne tlapky zanesou.

Čím zvědavější jsem byl, tím méně unavený jsem byl. Nevím, jak se to mohlo stát, ale najednou jsem svištěl lesem, prosvištěl jsem zatáčkou, zasvištěl jsem na pěšinku, prosvištěl jsem kolem borůvčí a najednou jsem stál uprostřed lesa u velkého menhiru. Menhiru ták velkého a silného, že jsem podobný menhir ještě nikdy neviděl.

Stál jsem u menhiru a nevěřil vlastním očadlům. A kdyby jenom očadlům. Ještě cestou do kopečka jsem si myslel, že jsem unaven. Tlapkal jsem rychlostí, tlapka tlapku mine. Když v tom, najednou, zničehonic, svištím s větrem o závod, kopeček nekopeček a tlapky se zastaví až u menhiru. Velkého menhiru, kterého jsem si všimnul jen mrňousek od místa, kde se mé tlapky zastavily.

Zda to byl menhir, který mne k sobě vábil a já to vědomě netušil, nebo zda jsem nebyl zas tak unaven, to vám neštěknu. Co vám štěknout mohu je, že když jsem od menhiru odcházel, únava byla ta tam. Jako by mi menhir předal energii. Tolik, energie, že jsem opět mohl svištět s větrem o závod. A že mne čekala ještě dlouhá cesta k autu. Tak dlouhá, že sotva jsem do auta hupsnul, už jsem chrapouňoval. A chrapouňování mi vydrželo ještě dva dny.

Menhir najdete v lese jen kousek za obcí Černívsko. Nachází se v krásné přírodě a lze k němu dojít lesní cestou. Na místě s nejvyšší pravděpodobností nikoho nepotkáte.