Studánka

Kraj: Středočeský 

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.8192336N, 13.9970756E

Bližší informace o studánce naleznete zde: https://www.estudanky.eu/9645-studanka-bez-jmena

Tlapky mne nesly hlubokým lesem, zpevněnou lesní cestou. Po levé tlapce jsem měl svah porostlý stromy všech velikostí, po tlapce pravé jsem měl les plný rozčepýřených stromků. Tlapkal jsem rozvážně stále kupředu a užíval si chvíli tady a teď.

Ptačí zpěv mne doprovázel na každém kroku. Paprsky kamaráda Puňti mi vyhřívaly hřbet. Očadla si prohlížela okolí, famfrňák větřil jarní vůni lesa a celé mé já bylo skoro spokojeno. Cesta, kterou jsem tlapkal, už byla dlouhá a já se viděl na tajemné lesní pěšince. Tto bylo to jediné, co mi k úplnému štěstí chybělo.

Jen co se mi kebulí prohnala myšlenka na tajemnou pěšinku, tajemná pěšinka se objevila. Objevila se hned vedle cesty a značily jí dva mladé rozčepýřené stromky. Jen co jsem pěšinku zmerčil, kopul jsem do vrtule a svištěl s větrem o závod. Písek, který na cestě byl, mi lítal od tlapek. Svištěl jsem tak rychle, až se mi za tlapami prášilo. Ušadla mi plápolala ve větru a chvost měl co dělat, aby udržel celé mé já na tlapkách. Svištěl jsem kupředu a než se člobrdice nadála, hupsnul jsem mezi stromky.

Jen co jsem z mezi stromků vyhupsnul, byl jsem někde, kde jsem to nepoznával. Les, do kterého jsem přisvištěl, nemohl být od toho, ve kterém stále byla člobrdice, rozdílnější. Ta tam byl svah po levé tlapce. Ta tam byly mladé rozčepýřené stromky. Dokonce zmizely i pěšinky, na které bych nesměl. Najednou jsem stál na místě, kde rostly samé vysoké stromy. Tady jsem viděl snad všechny jehličnany, co u nás rostou. A těch pěšinek, co pod stromy v mechu bylo.

Jen co jsem se oklepal z překvapení, začal jsem svištět slalom mezi vysokými stromy. Jednou pěšinkou kupředu, jinou zpátky. Svištěl jsem tak rychle, že mi od tlapek odlétalo měkoučké jehličí. Ano, jehličí, nikoli písek. Pěšinka mezi stromky mne zavedla i na měkoučkou cestu plnou jehličí a mechu.

Byl jsem na místě, kde jsem si připadal jako v pohádce. Měkoučká cesta, tajemné pěšinky všude, kam očadlo dohlédne. Vysoké stromy, zpěv ptáčků a uprostřed celé té krásy studánka ohraničená kameny. Studánka, které jsem si ve vší radosti z místa všimnul na poslední chvíli, jen několik málo kroků, než jsem do ní hupsnul.

Že huspnutí do studánky snad ani není možné? Věřte mi, tady ano. V Brdech je přeci možné všechno. Třeba najít velkou studánku obloženou jen tak kameny. Studánku, která nijak nevyčnívá nad okolní krajinu. Studánku, kterou najde jen ten, kdo o ní ví, nebo ten, kdo jí objeví náhodou. Tahle studánka je tak nenápadná, že jí většina z nás mine. A to je velká škoda.

Studánka beze jména, Brdy. Studánku najdete nedaleko lesní cesty v hlubokých brdských lesích. Studánka je z cesty vidět, ale i přesto je možné ji snadno minout. V době naší návštěvy byla ve studánce kalná voda. Jako na zdroj vody bych na studánku nespoléhala.